Příběh

ZAKLÍNAČ LARP: V zajetí gwintu

Válka skončila. Tedy na chvíli. Ale i krátkou chvíli klidu je třeba oslavit. Proto se kníže Andrej z Lukova rozhodl uspořádat turnaj v tolik oblíbených kartách. Doufal, že tím rozptýlí mysli svého lidu, který měl v ústech hořkou pachuť nilfgaardského vítězství.

Když došlo k válce o Cintru, Lukov připadl Temerii. Lid nebyl nadšený, protože byli až příliš blízko hranic s Nilfgaardem. A jejich obava byla oprávněná. V další válce Nilfgaardu se Severními královstvími samozřejmě Lukov Nilfgaardskému císařství připadl. Proto ta hořká pachuť.

Knížeti nezbývalo než sklonit hlavu před mocným císařem a doufat, že tím nevyvolá odpor u svého lidu. Ostatně jeho úskok k hazardu nebyl ničím jiným než snahou o záchranu před lidovou vzpourou. Měšec zlaťáků za výhru v gwintovém turnaji a něco peněz za výhru v kostkovém pokeru... to by snad lid mohlo na chvíli upokojit. To a oblíbenost rychtáře Horlana, jemuž organizaci turnaje kníže uložil. Kníže sám se rozhodl využít právě tohoto okamžiku nepozornosti k výpravě na jih, aby poklekl před Emhyrem var Emreisem. 

Na to, že po lese stále pobíhal nespočet nepřátelských Veverek zcela zapomněl. Stejně jako na bouře, které začal vyvolávat Řád planoucí růže, jenž se na jeho panství během nadvlády Temerie usadil a po poslední válce se spojil s Církví Věčného ohně. A tak nakonec kníže kvůli nebezpečnosti cesty a nepokojům v podhradí nevyrazil nikam. Zůstal stejně jako všichni karbaníci a prosťáčci... v zajetí gwintu.